Hrad Krašov a jeho krásná příroda

Místo: Krašov - Bohy, Plzeň - sever
Parkoviště: ano, ale spíš bych to nazvala parkovišťatko, takové hodně přírodní
Občerstvení: bohužel ne, ale můžete vyřešit piknikem
Vstupné: dobrovolné
Otevírací doba: volně přístupné
Terén: není moc vhodné pro kočárky, pro zdatnější cyklisty ano, trekingové hole určitě s sebou

• hrad Krašov je zřícenina a je to nejstarší šlechtický hrad u nás a byl opravdovou pevností
• v 18. století byl ale přestavěn na letní barokní rezidenci mnichů plaského kláštera, po zrušení kláštera v roce 1785 byl ale hrad přenechán osudu a pomalu chátral, část hradu byla i rozebrána na stavební materiál 
• v roce 1931 byl založen Spolek pro zachování hradu Krašova a dobrovolníci se podílí na uchování této památky

• hrad leží v přírodní rezervaci a je z něj krásný výhled na řeku Berounku, příjemné místo kde se schováte před sluníčkem v horkých měsících 
• z Bohů vede žlutá tur. značka a je cca 2 km dlouhá, ale můžete zaparkovat i blíž pod hradem, cesta pak trvá 15 min. a i tak můžete cestou najít třeba i nějakou tu houbovou nadílku
• okolo hradu je naučná stezka a je dlouhá 2 km 
• vstupné, jak jsem už psala výše je dobrovolné v podobě umístění kasičky u hradu, kdo chce může přispět k jeho obnově. Dobrovolníci z okolí se podílejí na jeho zachování

• pod hradem u Berounky najdete také vodopád, vstup do soutěsky je bohužel zakázán, kvůli ochraně přírody 
• jedna z částí jde vidět už z turistické cesty,

Pověst: 

Ke hradu se váže pověst o smrtelné nenávisti dvou znepřátelených rodin – pána z Krašova a pána z Libštejna, kteří se přeli o statek na hranici jejich panství. Pán z Krašova statek obsadil a nechtěl jej Libštejnskému vydat. Pán z Libštejna proto ozbrojil své poddané a v noci na hrad Krašov nečekaně zaútočil, vyloupil ho a ženu s dětmi krašovského rytíře odvezl na Libštejn, kde je uvrhl do temného sklepení. Dva roky trvalo, než krašovský rytíř dostatečně opevnil svůj hrad a chystal se rodinu osvobodit. Se svými zbrojnoši se skryl pod hradbami Libštejna a když se jim podařilo hrad zapálit, vnikli do vnitř.

Pobili čeleď, hradního pána zajali a dali mu poslední šanci na záchranu, když jim prozradí, kde drží rodinu krašovského rytíře. Libštejnský pak zavedl krašovského pána do sklepení, otevřel těžké dveře, ale místo milované manželky a dětí se v přítmí bělaly jen jejich kosti. Pán z Krašova pak poručil zbrojnošům, aby ihned přivedli rodinu rytíře libštejnského a uvrhli ji do vězení, aby v něm také zahynula. V okamžiku nepozornosti libštejnský pán napadl soka a proklál ho jeho vlastním mečem. Krakovští zbrojnoši pak usmrtili libštejnského i s celou jeho rodinou. Mrtvé vhodili do sklepení a vchod k němu zasypali kamením.

Říká se, že klid mrtvým duším přinesl až za několik staletí sedlák hospodařící na statku o něž se ten krvavý spor vedl. Kosti mrtvých pohřbil a z hradu si odnesl bohatství za něž svůj statek vylepšil, až se z něj stalo nejvíc prosperující hospodářství v celém kraji.